Gynekologické záněty

Co to je a jak se projevují gynekologické záněty?

Zánětem reaguje organismus na nějakou škodlivinu. Je-li tkáň poškozena, odpoví zánětem. Zvyšuje se prokrvení tkáně, uvolňují se působky, které přivolávají bílé krvinky, aktivuje se činnost fibroblastů, buněk, které jsou schopny vytvořit novou tkáň. Tyto změny můžeme pozorovat jako zčervenání, zteplání, otok, bolest.

Každý orgán lidského těla může být postižen zánětem – a tedy i každý orgán ženského pohlavního ústrojí. Příčiny a projevy jsou však na různých místech různé.

Na zevním pohlavním ústrojí (vulvě) se zánět (vulvitis) projeví zčervenáním, bolestí, svěděním, pálením. Kromě onemocnění způsobených mikroorganismy (často kvasinkami) se zde mohou objevit i kožní záněty jako jinde na těle – např. lupénka. Svéráznou formou zánětu vulvy je zánět Bartholinovy žlázy.

V pochvě se zánět (vaginitis) projevuje výtokem. Často je spojen se zánětem vulvy (vulvovaginitis), proto je výtok nezřídka provázen např. svěděním. Příčina je většinou mikrobiální, podílejí se bakterie, kvasinky, prvoci a dokonce i červi (roupi).

Záněty zevního pohlavního ústrojí a pochvy dovedou být velmi nepříjemné, ale ve velké většině případů nemají žádné dlouhodobé následky.

Zánět děložního čípku (cervicitis), tj. té části dělohy, která vyčnívá do pochvy, se též projeví výtokem (ale často je zcela bez příznaků), jeho příčiny jsou však jiné. Velkou většinou je způsoben pouhými dvěma bakteriemi, které se přenášejí pohlavním stykem. Jsou to Chlamydia trachomatis a Neisseria gonorrhoeae.

Z děložního čípku může zánět přestoupit na celou dělohu (metritis) a posléze na vejcovody (salpingitis, adnexitis) – pánevní zánětlivá nemoc. Příznaky nemusí být výrazné, o to je záludnější – důsledkem prodělaného zánětu vejcovodů může být neprůchodnost vejcovodů a neplodnost.

Vaječník je orgán, který je proti zánětu značně odolný (to, čemu ženy říkají „zánět vaječníků“ je ve skutečnosti zánět vejcovodů). Z vejcovodů však může zánět přejít na pánevní pobřišnici (pelveoperitonitis) a ve výjimečných případech na celý organismus.

Záněty dělohy a vejcovodů se projevují bolesti v podbřišku a případně krvácením mimo cyklus. Příznaků může být velmi málo, důsledky mohou být závažné. Výraznou, byť ne stoprocentní, prevencí je odpovědný výběr sexuálních partnerů a používání kondomu. Většina těchto zánětů souvisí s bakteriemi, které se přenášejí pohlavním stykem.

Záněty pochvy a zevního pohlavního ústrojí

Diagnóza a léčba zánětů pochvy a zevního pohlavního ústrojí

Vulvovaginitis, zánět zevního pohlavního ústrojí (vulvy) a pochvy (vaginy) se projevuje výtokem, svěděním, pálením rodidel, bolestí při souloži. Příznaky jednotlivých vulvovaginitid se sice liší, ale velmi široce se překrývají a „samodiagnóza“ je možná jen výjimečně (např. u ženy, která trpí opakovanými kvasinkovými záněty a u které se objevily typické potíže během léčby antibiotiky, je pravděpodobné, že jde opět o kvasinky). Bez diagnózy je obtížná správná léčba, proto je řádné vyšetření žádoucí, u opakovaných potíží pak nutné.

Správné vyšetření by mělo mít tyto složky:

gynekologické vyšetření, hodnotí charakter výtoku
stanovení pH výtoku
tzv. aminový test (na zrcadlo se kápne kapka 10% roztoku hydroxidu draselného, při pozitivním testu vznikne „rybí“ zápach)
mikroskopické vyšetření (buď vyšetření tzv. mokrého preparátu přímo v ambulanci nebo – častěji – vyšetření fixovaného preparátu v laboratoři)

Toto vyšetření je poměrně pracné a časově náročné a navíc laboratorní vyšetření trvá nejméně jeden den. Jde-li tedy o akutní ojedinělé potíže, lze se spokojit s orientačním vyšetřením a zvolit léčbu směsnými preparáty, které jsou schopny vyléčit většinu případů. Pokud skutečně není jasné, oč jde, volíme obvykle Macmiror complex, který působí proti kvasinkové infekci, anaerobní vaginóza i aerobní vaginitidě.

Jde-li však o recidivu nebo o opakované potíže, je přesná diagnóza příčiny nutná. Podle příčiny pak lze ordinovat cílenou léčbu a doporučit cílenou prevenci, jak je popsáno v kapitolách o jednotlivých typech vulvovaginitid.

Prevence zánětů pochvy a zevního pohlavního ústrojí

Obecně prevence spočívá v opatrnosti při výběru sexuálních partnerů. Některé záněty (herpes, trichomoniáza) se přenášejí téměř výhradně pohlavním stykem. Jindy nejde o pohlavně přenosnou infekci ve vlastním slova smyslu, ale nový partner vnáší do pochvy vždy nové bakterie a ty mohou narušit rovnováhu v poševního mikrobiálním systému a některá skupina mikroorganismů se následně může přemnožit a způsobit potíže.

Ochranu (pozor, pouze částečnou, nejvýše 90%) před pohlavně přenosnými infekcemi přináší kondom a v menší míře vaginální chemické antikoncepční prostředky. Při používání kondomu je třeba dbát na dostatečnou kluzkost pochvy. Je-li přirozené zvlhčení nedostatečné, je nutno použít buď lubrikační gel nebo (lépe) antikoncepční vaginální krém. Při nedostatečném zvlhčení dochází ke vzniku mikroskopických poranění kůže a sliznice, která vytvářejí vynikající prostředí především pro kvasinky.

Pokud se hygieny týká, tak ženské pohlavní ústrojí má velmi dobrou samočistící schopnost a hygienu není nutno přehánět, dokonce spíše naopak (nadměrná hygiena ženského pohlavního ústrojí hubí přirozené bakterie a otevírá tak cestu bakteriím se zevního prostředí, které mohou způsobit potíže, mnohé přípravky k intimní hygieně navíc mohou způsobit alergický zánět, který se velmi špatně rozpoznává). „Nadměrná hygiena pohlavního ústrojí je horší než vůbec žádná.“

Nejlépe je mýt se jen vodou.

Při střídání pohlavního styku do konečníku a do pochvy je nutno dodržet správné pořadí (nejdřív do pochvy). Stále se ještě někdy setkáváme se špatnou hygienou po stolici (tzv. „obrácená“ hygiena), správné je otírání konečníku zpředu dozadu, nikoli naopak.

Riskantní je půjčování si žínek nebo plavek od kamarádek ve sprše – je to jeden z mála způsobů, jak se mohou získat i mikroorganismy, které se jinak přenášejí výhradně pohlavním stykem.

Není vhodné neprodyšné prádlo a neprodyšné oblečení (džíny). Jednak tím, že ztěžuje odpařování, zvyšuje vlhkost a tím i pocit výtoku, jednak vlhké prostředí velmi prospívá nežádoucím mikroorganismům (kvasinkám, ale nejen jim).

Objeví-li se potíže, je zapotřebí vyšetření a řádná léčba. Pokusy o samoléčení různými volně dostupnými prostředky jsou často neúspěšné. Pokud do ordinace přichází žena s potížemi, která sama už vyzkoušela kdeco, je lékař v obtížné situaci, protože všechny použité přípravky změnily obraz onemocnění a složení poševní mikrobiální flóry. Opakované neúspěšné samoléčení je dobrou cestou k tomu, aby se potíže staly chronickými.

Pokud lékař doporučí léčbu, je nutno ji využívat. Mnoho žen, poté, co akutní obtíže zmizely, si část léků ponechá „na příště“. Tím zánět nedoléčily, recidiva je častá, a opět bude léčena nedostatečně (totiž tím zbytkem od minule). I tento postup je dobrá cesta k chronickým problémům. To platí v první řadě pro kvasinkové záněty – dobu léčby doporučenou výrobcem je nutno dodržet, jinak jsou recidivy téměř pravidlem.

Má-li žena opakovaně problémy, které mají stejnou příčinu, lze doporučit cílenou „lékařsky asistovanou“ prevenci, tj. dlouhodobé užívání konkrétního přípravku, vybraného podle příčiny potíží.