Mykoplazmatické infekce pohlavního ústrojí

Mykoplazmata jsou velmi malé bakterie (dokonce nejmenší známé bakterie), které žijí uvnitř buněk. V pohlavním ústrojí se vyskytují především dva druhy, Mycoplasma hominis a Ureaplasma urealyticum.

Vztah mykoplazmat k zánětům pohlavního ústrojí je problematický. Poměrně často se nacházejí i u zdravých žen, ještě častější jsou u žen s různými výtoky, kde však zřejmě nejsou příčinou (např. při anaerobní vaginóze). Zda mohou způsobit zánět dělohy a vejcovodů je problematické.

V těhotenství se někdy dává infekce mykoplazmaty do souvislosti se zvýšeným rizikem předčasného porodu, především však mohou mykoplazmata způsobit infekce nezralého novorozence.

Léčit mykoplazmatickou infekci není příliš obtížné, mykoplazmata jsou dobře citlivá na antibiotika tetracyklinové (např. doxycyclin) nebo makrolidové (např. roxitromycin) řady. Ovšem recidivy jsou časté a vztah mykoplazmat k zánětům pohlavního ústrojí je problematický. Je tedy sporné, zda vůbec po mykoplazmatech (s výjimkou žen ohrožených předčasným porodem) pátrat a zda se je vůbec pokoušet léčit. Význam ureaplazmat pro záněty ženského pohlavního ústrojí je ještě problematičtější.

Projevy syfilis na zevním pohlavním ústrojí

Syfilis (lues, příjice) je celkové onemocnění způsobené bakterií Treponema pallidum. Je to pohlavní nemoc, nákaza se většinou (asi v 90 %) získává pohlavním stykem, může se však přenést i jinými sexuálními aktivitami (např. polibkem) a vzácněji i nepohlavní cestou (tzv. syphilis insontium – příjice nevinných).

Onemocnění, není-li léčeno, probíhá v několika fázích a trvá celý život.

Místem vstupu infekce je obvykle pohlavní ústrojí. Za 2-5 týdnů po souloži s infikovaným partnerem se v místě vstupu objeví drobný vřídek s tvrdnou spodinou, tvrdý vřed (ulcus durum), asi za týden až dva poté zduří příslušné mízní uzliny (bubo) – první stadium syfilis. U muže je situace jednodušší – ulcus durum se dá najít na penisu a příslušné uzliny jsou v tříselné krajině těsně pod kůží, jejich zvětšení je dobře patrné. U ženy je to komplikovanější. Ulcum durum na ženském pohlavním ústrojí je málo nápadný a může být snadno přehlédnut. Ještě horší je, když se vytvoří přímo v pochvě, kde není vidět a kde navíc spádové mízní uzliny jsou hluboko v pánvi – takže ani ony nejsou vidět. Po několika týdnech zmizí bez léčby jak tvrdý vřed, tak zduřené uzliny.

Infekce však pokračuje. Zhruba za 10 týdnů po infekci se objevuje vyrážka – druhé stadium syfilis, která na pohlavním ústrojí nabývá zvláštního charakteristického vzhledu (condylomata lata). Jsou to růžové až červenohnědé skvrny velikosti čočky nebo mince. I tyto projevy časem zmizí bez léčby a syfilis přechází do latentního stadia. Později, často i po létech, se začnou objevovat poruchy s postižením různých orgánů (třetí stadium) a ještě později celková onemocnění, poškození míchy (tabes dorsalis), mozku (progresivní paralýza) a srdce (syfilitická aortitis). Celý průběh syfilis můžeme vidět na hlavní postavě filmu Petrolejové lampy, kde nemocného skvěle ztvárnil Petr Čepek.

Na syfilis je nutno myslet při jakémkoli vřídku na pohlavním ústrojí, zvláště je-li jen jeden a na pohmat má tvrdou spodinu. Léčba je možná a syfilis lze antibiotiky zcela vyléčit – musí se ovšem na diagnózu vůbec pomyslet, což – na prvním místě – musí udělat žena sama.

Prevence syfilis spočívá v opatrnosti při výběru sexuálních partnerů a do jisté míry chrání i použití kondomu. Každý partner, který má na penisu nebo v jeho okolí jakýkoli vřídek, je nebezpečný a je nutno se mu vyhnout.

Syfilis patří mezi klasické pohlavní nemoci a spadá pod zákon o pohlavních nemocech. Vyšetření všech partnerů je povinné a pacient je povinen vyvarovat se všech pohlavních styků až do doby, než je spolehlivě vyléčen. Léčbu řídí kožní lékař.

Veš Muňka

Veš muňka (Phthirus pubis) je členovec, který žije na ochlupení stydké krajiny a přenáší se takřka výhradně pohlavním stykem. Vzácně se může muňka najít i v podpaží, vousech nebo obočí.

Sameček vši měří asi 1 mm, samička je větší, asi 1,5 mm. Mají silné nohy opatřené mohutnými drápy, kterými se přidržují chlupu. Muňka žije asi 40 dní, živí se sáním krve. Během svého života stačí naklást 20-30 vajíček, z kterých se za 7 dní líhnou larvy a za dalších 14 dní jsou z nich dospělé vši schopné rozmnožování. Jediným projevem této infekce je svědění, které však nemusí být silné a nezřídka se stane, že postižený si ho nevšimne. V ochlupení lze nalézt dospělé vši, hnidy a někdy namodralé skvrny, stopy po sání krve.

V dnešní době, kdy je populární holení pohlavního ústrojí, to ovšem muňky mají těžké.

K léčbě se používají speciální šampony, stejné jako při léčbě vši lidské, která žije ve vlasech. I zde je nutno léčbu opakovat a dodržet návod, který je k šamponu přiložen. Oholení pohlavního ústrojí není v zásadě nutné, dnes je ovšem módní záležitostí a muňky zlikviduje.