Léčba žen se samovolným únikem moči

„Problém který umíme léčit“

Močová inkontinence

Inkontinencí nazýváme mimovolný únik moči – stav, při němž pacient není schopen sám vědomě regulovat odchod moči. Tímto zdravotním problémem trpí poměrně velké procento osob, je často spojený s vyšším věkem pacienta, postihuje ženy, muže i děti, čímž negativně ovlivňuje kvalitu jejich života.

Ač by se mohlo zdát, že tato porucha ztěžuje život převážně starším lidem, opak je pravdou. Nekontrolovaným únikem moči trpí převážně ženy v produktivním věku. Statistiky vypovídají o tom, že například stresovou inkontinencí trpí asi 20% žen ve věku kolem 45 let.

Odborné prameny uvádějí, že s tímto problémem přichází do styku, třeba jen na přechodnou dobu, až 50% žen.

Jaké jsou příčiny samovolného vyprazdňování močového měchýře?

Močový měchýř je dutý svalový orgán, který mění svůj tvar podle toho, kolik je v něm moči. Vejde se do něj kolem půl litru tekutiny. Avšak už při množství asi 100 mililitrů pociťuje člověk nucení na močení. Vyprazdňování měchýře je celkem složitý děj. Začátek vyprazdňování je vyvolán podrážděním stěny měchýře, který se roztahuje a dráždí nervová zakončení ve stěně, následuje stah stěny měchýře a uvolnění zevního svěrače močové trubice – kruhového svalu, který je umístěn pod měchýřem. Ovládání tohoto svěrače se člověk naučí už v dětství, čímž získá nad vyprazdňováním močového měchýře kontrolu.

Mohou však nastat situace, kdy je tento proces narušen. Ve většině případů je inkontinence poruchou „uzávěrového aparátu močového měchýře“, tedy zevního svěrače, způsobenou ochabnutím svalů pánevního dna i močové trubice. K tomu zpravidla dochází v důsledku těžkých nebo opakovaných porodů. Častou příčinou je i například těžká fyzická námaha. Důvodem vzniku inkontinence může být také astma či chronická zácpa, výhřez meziobratlové ploténky, onemocnění či úrazy mozku nebo míchy a další neurologická onemocnení.

Typy inkontinencí

Stresová inkontinence

• je nejčastější a projevuje se únikem zpravidla malého množství moči při fyzických aktivitách spojených s náhlým zvýšením nitrobřišního tlaku (při kašli, kýchnutí, smíchu, běhu, skákání, zvedání břemen). Postihuje jak mladší ženy, zpravidla po několika porodech, tak i ženy po přechodu a ve stáří. Na rozvoji stresové inkontinence se podílí celá řada rizikových faktorů – vrozená dispozice ale i další rizikové faktory, v jejichž důsledku se únik moči projeví – obezita, vyšší počet porodů a spontánní porod plodu o hmotnosti vyšší než 4000 gramů, období po přechodu, stav po chirurgickém odstranění dělohy.

Urgentní inkontinence

• je druhou nejčastější formu nechtěného úniku a projevuje se náhlým neovladatelným nucením na močení s únikem většího množství moči. Postižené ženy trpí častým denním i nočním močením a urgencemi (náhlé nucení na močení). Mezi nejčastější příčiny vzniku urgentního úniku moči patří infekce dolních močových cest, zúžení močové trubice, divertikl (tj. výchlipka močové trubice), nádory měchýře, močové kameny, cukrovka a další onemocnění jako je např. roztroušená skleróza. Tímto onemocněním trpí zpravidla starší ženy.

Smíšená inkontinence

• je stav, kdy pacient trpí jak stresovou, tak i urgentní inkontinencí.   

Reflexní inkontinence

• je příznakem neurologického onemocnění anebo poranění mozku nebo míchy.

Paradoxní inkontinence

• je způsobená získanou slabostí svaloviny močového měchýře a projevuje se neúplným vyprazdňováním s postupně se zvětšujícím zbytkem moči v měchýři po vymočení.

Léčba stresové inkontinence

V léčbě ženské stresové inkontinence platí zásada vyčerpání konzervativních možností před doporučením k chirurgické intervenci. Každá léčba musí být přesně indikována a individuálně upravena.

Konzervantní léčba stresové inkontinence

1. Rehabilitace svalů pánevního dna
Je vypracována soustava cviků posilujících svaly pánevního dna sloužící k rehabilitaci svalstva. Doporučuje se cvičit 3x denně po dobu 20 minut. Zlepšení příznaků je patrné asi u 75% pacientek.

• Vaginální kužely
  Jedná se o cvičení svalstva pánevního dna poševně umístěnými předměty, které pacientka nosí. Po určité době, kdy je bez problému v pochvě udrží, jsou měněny za jiné o větší hmotnosti. Musí se nosit denně po dobu 20 minut. Příznivé výsledky léčby jsou udávány asi v 50% případů.
• Elektrostimulace
  Pomocí poševně umístěné elektrostimulační sondy se stimulují příčně pruhované svaly. Tato metoda se aplikuje po dobu 30 minut denně v průběhu dvaceti až třiceti dnů. Příznivý efekt této metody léčby inkontinence se popisuje až v 60%.  

2. Medikamentózní léčba
Při terapii stresové inkontinence používáme léky, které zvyšují uzavírací tlak močové trubice. Nejčastěji se používají poševně podávané estrogeny.

3. Pesary
Dlouhodobé použití bývá doporučováno jen u těch žen, u nichž není operační léčba možná, anebo je samotnou pacientkou odmítána.

Chirurgická léčba stresové inkontinence

V posledních desetiletích 20. století byla za zlatý standard chirurgické léčby stresové inkontinence považována kolposuspenze podle Burche. Úspěšnost této operace dosahuje až 90%. Kolposuspenze podle Burche se provádí v celkové anestesii z břišního přístupu.
Poslední revoluční změna v chirurgické léčbě stresové inkontinence byla prezentována pomocí polypropylenové pásky uložené volně pod močovou trubicí, nazvaná TVT („tension-free vaginal tape“). Operace je řazena mezi minimálně invazivní chirurgické výkony a může být prováděna ambulantně nebo v rámci krátkodobé hospitalizace.   
Úspěšnost operace pomocí volně uložené pásky je v krátkodobém sledování srovnatelná s efektivitou Burchovy kolposuspenze a dosahuje 90 až 95%.

Léčba urgentní inkontinence

Hlavní metodu volby léčby urgentní inkontinence představuje medikamentózní terapie, která musí být podpořena i dalšími faktory:

1. Modifikace životního stylu
   Je třeba pacientky poučit zejména o příjmu adekvátního množství tekutin a přirozeném rozložení množství přijatých tekutin v průběhu dne s cílem dosáhnout co nejlepšího výsledku léčby.
2. Trénink močového měchýře
   Metoda je založená na přesném stanovení intervalů močení s jejich postupným prodlužováním. Ke každému prodloužení intervalu dojde až po dostatečném zvládnutí předchozího kratšího intervalu.
3. Medikamentózní léčba
   Cílem léčby je snížení nadměrné aktivity svaloviny močového měchýře a zvýšení jeho celkové kapacity.